Jak jsem se dostala k vozíkům

Vzala jsem si nadšeného sportovce-bikera. Jako bezdětný pár jsme podnikali cyklo výlety přizpůsobené mým schopnostem. Manžel byl rád, že s ním jedu, sám se pak dorážel na dalších kilometrech svým tempem. Nedokázala jsem se jet „jen tak“ projet, beru kolo jako dopravní prostředek, potřebuji nějaký cíl. Z některých vyjížděk jsme se vraceli rozladěni oba – podle náročnosti terénu: pokud bylo moc kopců, já byla naštvaná, že nezvládám a manžel, že si s ním nechci při jízdě povídat – funím z posledních sil do kopce, nestíhám se ohlížet ani komunikovat.

Když jsem otěhotněla a zjistili jsme, že čekáme dvojčata, řešili jsme i tuto stránku – sport s dětmi. A tady to začalo. Na internetu jsem našla vozíky, které se používají na přepravu malých dětí za kolem a manžel byl nadšen. Shodou náhod jsme sehnali „jetý“ vozík po dvojčatech, která dorostla do věku svých vlastních prvních kol. Naše holky měly na jaře 5 měsíců, když jsme poprvé vyjeli na výlet i s vozíkem. Nadšení zavládlo v celé rodině – děti spaly jako budulínci, já jsem stíhala manžela zpomaleného zátěží vozíku a manžel nás měl všechny s sebou na kole! Od té doby jsme společně najezdili hodně kilometrů s maximální spokojeností. Taky jsem si zkusila jet s vozíkem – není to žádná sranda, ale i žena utáhne vozík se 2 dětmi. Na bruslích nám vozík vyhovuje svým obrovským úložným prostorem, vejde se do něj „výbava“ pro 4 lidi na celý den. Loni na podzim jsme se zúčastnili srazu majitelů vozíků na Šumavě, kde jsme potkali podobně spokojené sportovce a věřte, že to byl super pohled na skupinu cyklistů s 27 vozíky . Letos už máme za sebou několik vyjížděk na kole s vozíkem. Měla jsem strach, jak to v něm bude holky bavit – už chodí, takže sezení v kočárku už se u nás moc nepěstuje, ale ve vozíku vydržely zatím vše, co jsme jim „naplánovali“ a dokonce v něm i usnou – v kočárku už nespí!

Vozík nám dal svobodu pohybu, možnost užívat si sportu s dětmi podobně, jako když jsme je ještě neměli. I teď potřebuji cíl vyjížďky, jsou to ale většinou hřiště pro děti, dětské koutky nebo oblíbené úseky cyklostezky. Vozík mi umožňuje odvézt velký nákup z města či obchodu se dvěma dětmi a nepřipadat si, že mám ruce až na zem nebo potřebuji být chobotnice.

Přečetla jsem si, co jsem napsala a zní mi to jako reklamní leták od fanatického propagátora… ale je to tak – zkuste vozík, zkuste sport či jen pohyb s dětmi a stanete se propagátory

PS: Na letošní sraz majitelů vozíků jsme již přihlášeni!

 

Moje argumenty pro přívěs za kolo:

  • ve vozíků můžete vozit i dítě, které ještě nesedí; pomocí vložky pro kojence (weber baby seat) je to možné

  • vozík má nízko těžiště, takže je hodně stabilní a díky tomu se zdá i lehčí

  • dítě je chráněné proti nepřízni počasí – nefouká na ně, vozík nám už i pořádně zmokl, ale vevnitř bylo sucho. Dá se jezdit i v zimě. Dítě dáte do fusaku a zatím co Vy sportujete, ono je spokojené v teple.

  • vozík je variabilní, pokud ho berete na dovolenou, nemusíte již brát kočár; použijete ho za kolo, na brusle i jako variantu kočárku na procházku do města i do terénu

  • vozík za kolo se mi zdá bezpečnější na silnicích – řidiči ho objíždějí větším obloukem než kolo s cyklosedačkou

  • ve vozíku má dítě prostor na hraní, na jídlo, je to takový malý „pokojíček“ a je z něj výhled, malý pasažér nekouká jen svému řidiči na záda

  • do kufru auta je vozík poměrně skladný, zabere místa podobně jako kočár

Neboj se to zkusit a sportuj s dětmi!